Adam Gebrian je architekt, který se rozhodl, že nebude projektovat, ale bude se systematicky věnovat osvětové činnosti. Takže o architektuře – české i světové – přednáší, píše, natáčí o ní videa i podcasty, připravuje výstavy, fotí, moderuje besedy. Prostě architekturu přibližuje lidem a učí je dívat se pozorně kolem sebe na prostor, ve kterém žijí. Ukazuje, jak vnímat detaily veřejného prostoru. Svého času měl program na Streamu, teď funguje na malltv.cz.
Jeho knihu Tři měsíce v Barceloně jsem přibrala do košíku v knihkupectví jen tak. A mile mě překvapila. Hlavně to, že člověk nemusí mít prochozenou Barcelonu křížem krážem, aby byl v obraze a věděl o čem Gebrian píše. Byla jsem tam jednou a až na pár výjimek jsem popisovaná místa neznala. Gebrian se často soustřeďuje na místa a stavby z hlediska historie architektury nepodstatná, ale přesto důležitá pro život ve velkoměstě. Místa zásadní pro vnímání atmosféry daného místa, která se pak přetaví do vzpomínek. Vynechal celého Gaudího, asi že si ho můžete vygooglit, ale věnuje se běžným ulicím, dětským parkům, tržnicím, pláckům, kde místní hrají fotbal, barům, knihovně, muzeím atd. Stejně jako umí poutavě a šťavnatě mluvit na kameru, umí i svěže a zábavně psát. Kniha těká někde na pomezí beletrie a architektonické přednášky. Má totiž drobný příběh a tím je putování Barcelonou s malým synem za ruku, na ramenou nebo na koloběžce. Jeho postřehy, které se zejména vážou k veřejnému prostoru a městskému mobiliáři jsou zábavné a samozřejmě poučené a vysvětlené v souvislostech časových i místních. Rozhodně, kdyby vás kniha inspirovala k cestě do Barcelony, nezapomeňte ji přibalit, protože může dobře zafungovat i jako průvodce. Já to tedy udělám.