Bazary starých věcí! Těch příběhů! Prostor pro nekonečnou fantazii. Co se stalo s holčičkou, která kolíbala panenku v téhle kolíbce? A klukem, který si hrál s tímhle zámkem? Kdo servíroval polívku v té noblesní terině? A komu? Spal někdo v té posteli? A ten cylindr, mohl patřit kouzelníkovi? Na co asi svítily tyhle lustry? Na manželskou nevěru? Lásku? Nenávist? Porod? V krabičkách pečlivě poskládané celé sbírky – pivní tácky, korálky, špunty. V malovaných kořenkách je ještě koření. Evidentně se příbuzní ani neobtěžovali ho vysypat a celou pozůstalost – po kom? – prodali na stojáka. Možná to nebyli příbuzní, ale cizí lidé a je to o to smutnější? Nebo obličeje na zarámovaných fotkách. Kdo to byl? Jak se ti lidi jmenovali? Jaké měli osudy? Byli to zbabělci? Hrdinové? Byli veselí a vtipní? … Miluju ty po střechu věcmi a nábytkem narvané stodoly. Je tam hustá atmosféra. Každý kus něco vyzařuje a vypravuje. Jen to zapsat! A bazar ve Spomyšli patří k mým nejoblíbenějším. Včera jsem tam ulovila krásný měděný kastrol. Asi na kytky.
