Vzala jsem čtvrťáky, které učím, do dabingového studia. Kamarád režisér tam daboval novou pixarovku Lighyear. V kinech bude od června s názvem Rakeťák. Je to animovaný příběh o člověku, který sloužil jako předloha pro postavičku Buzze Rakeťáka z Toy Story. Jakýsi prequele. Režie dabingu je jedna věc, ale co mě ohromilo, byla bezpečnostní opatření. Americká produkce má ochranu filmu ošetřenou do posledního momentu.
V recepci odevzdat mobily, aby nikdo nic nemohl nahrát, vyfotit, natočit. Kopie, která se zvučí, běží na obrazovce v černobílé verzi, a ještě je překrytá nápisy. Nejspíš proto, že kdyby to přece jen někdo natočil, nešlo by to nikde zveřejnit.
A Američani mají v ruce i casting. Trvají na tom, aby hlasy přesně odpovídaly hlasům americké verze. Posílají se jim tři nacastovaní herci a oni vybírají, když si nevyberou, jede druhé kolo castingů. A to mluvíme o českých áčkových hercích. (Ondřej Sokol, Matouš Ruml, Martin Stránský, např.) A ani oni nemusejí uspět.
V Praze se nadabované stopy nemíchají, ale míchačku si dělají rovněž Amíci. To pro mě byla překvapivá informace. Přece nerozumějí česky, můžou nadělat chyby. Když se to stane, všechno se vrací a Američani předělávají.
Prostě udělat dabing takového kasaštyku, jaký se předpokládá, že Rakeťák bude, je dlouhý, náročný, a hlavně drahý proces. Studenti ale byli rádi, že to viděli. A dostali šanci si nadabovat do Spidermana školní chodbu plnou puberťáků. Tak to se jim líbilo.