U nás je to víceméně bída. Teda z mýho pohledu. Já na blešácích hledám nejvíc nádobí, sklo, porcelán nebo malý zajímavosti, který už jsou vlastně starožitnosti. Rozhodně míjím pneumatiky, jízdní kola, odznaky, mince, hadry a nakonec i knihy. Těch se totiž, upřímně řečeno, štítím. Miluju vůni novejch knih, jenže ty bazarový jsou většinou cítit hnilobou a vlhkostí.
Nejkrásnější blešák jsem viděla v Itálii a nepřekonatelná je Paříž. Tam bych si vybavila nejen byt, možná rovnou celej barák.
Někdy vloni (nebo už to bylo předloni, letí to) jsem ve Vysočanech nakoupila aspoň pytlíky korálků, které pro fusing a tiffany používám dodnes.
Nedávno jsem objevila novej bleší trh na žižkovským nákladovým nádraží. Tak jsem ho dneska prubla. Pade parkování a za pade jsem nakoupila aluminiový lžíce a vidličky. Přesně ty, kterejma jsme jídávali ve školní jídelně koprovku a buchtičky se šodó. Něco z nich udělám, už to mám v hlavě. Bezvadnej byl ten prodavač snědé pleti, co chtěl za šest lžiček sedmdesát ká. Prej: „Žeste to vy, pani.“ Normálně nesmlouvám, nemám to ráda, ale on mě nakopnul. Starej dobrej fígl: odcházím a nekupuju, zabral. Nakonec mi dal 6 lžic za 30. Takže jsem to stáhla o víc než padesát procent. Vidličky jsem dokoupila jinde, už bez smlouvání. Úžasnej kauf! Co mě pobavilo byl vánoční set s kouličkou z produkce České televize – výborná Ondříčkova Dukla 61 a série Zkáza Dejvického divadla. Kterejpak zaměstnanec to takhle hezky zkompletoval a poslal dál? Pak něco tvořte. Vyhlídka, že skončíte buď v Levnejch knihách nebo dokonce v igelitovým pytlíku v přepravce na blešáku na nádraží, nic moc. Jo jo …
