Tak tyhle dva švýcarské kousky kovu se mnou strávily půl roku a pomohly mým roztříštěným zápěstím srůst. Už jsou venku. Primář žertoval, že budu mít fajn přívěsek ke klíčům. Spíš je ale schovám do šuplete a budu žasnout nad tím, co je lidské tělo schopné zvládnout a z druhé strany, co všechno medicína jednadvacátýho století dokáže. A to tohle jsou přitom jen drobný kosti a z hlediska chirurgie nejspíš banální operace. Co teprv všechny ty transplantace! Teď už jen vyndat stehy, zahojit nový jizvy a jede se dál. Příští projekt – seriál z veterinárního prostředí. Taky v něm bude hodně operací … 🙂