Nový dům na Národní třídě se jmenuje Drn. Asi to bude nějaká zkratka nebo to možná souvisí s tím, že bude celý obrostlý zelení. Nedávno jsem šla kvůli novému seriálu na schůzku do kavárny Louvre. A protože jsem šla právě kolem Drnu a měla čas, řekla jsem si, že ho prozkoumám zevnitř. Ráda objevuju nová místa. I když tenhle barák je takové staronové místo. Místo něj totiž stával dům s hospodou U Raráška (nebo Rarášků, už ani nevím). Tam jsme často chodili z FAMU, hlavně na burčák. Když jsem stála na tom uzavřeném současném dvoře se stromem z železných prutů, vybavil se mi příběh z té doby.
Bylo nás kolem stolu dost a burčák nosili v krásných jednoduchých skleněných džbánech s tlustým uchem. Na tehdejší dobu nevídaný design. Strašně se mi ten džbán líbil. Byli jsme v té hospodě takzvaně „do židlí“. A přiběhl číšník, že se mu ztratil jeden džbán. Neměli jsme s tím nic společnýho. Cestou domů mě doběhl spolužák ze střihu a měl ten džbán v ruce. Normálně ho pro mě ukradl a schoval ho venku na lešení. Tak co teď? Byl to jinak mravně čistý kluk ze Slovenska. Jenom horká a, jak mi došlo – a nemohlo mi nedojít – zamilovaná hlava. Jenže já nic. Džbán jsem si vzala. Díky, to´s nemusel. Určitě si od té loupeže hodně sliboval. A pak kolem čtyřiceti prý umřel. V rámci černého humoru se dá říct, že skončil pod drnem.