Proč jsi na ten žebřík lezla?

Blbá otázka, že? A já ji v poslední době slyším pořád.

Proč asi člověk leze na žebřík? Nejspíš proto, aby se dostal někam, kam ze země nedosáhne. Správně by se všichni měli ptát: Nejsi nějaká nešikovná? A moje upřímná odpověď by byla: Jsem!

Obě rozdrcená zápěstí jsou toho důkazem. Proběhla operace, bez ní bych měla ruce, až by to srostlo, jako kur domácí nohy. A mám po ní dlouhé jizvy, které mi ovšem šikovná paní doktorka vyšila plastickým stehem, takže její kolegové jásají. Chirurgové totiž zásadně šijí žebříčky. To jsem teda ráda, že se nemusím do konce života dívat na dva žebříčky, aby se mě furt němě ptaly: Proč jsi na ten žebřík lezla?

Chtěla jsem do konce léta dodělat velkou zahradní mozaiku kolem schodů. Teď je to v ohrožení. Ale třeba bude dlouhé babí léto a nešikovná baba (teda já) se hecne a zvládne to …