Nikdy bych si nemyslela, že můžu být tak nadšená z Národního muzea. Ale jsem. Rekonstrukce dopadla výborně a instalace – jedna báseň! Malý Max byl u vytržení z dinosaurů. Miluje je, umí je pojmenovat latinsky a v zoologický je nemají. Lidi se po nás otáčeli. Je asi trochu zvláštní, když tří a půl letý kluk nadšeně volá: „Tohle je Spinosaurus, ten mý vysoký hřbet. A támhle je Stegosaurus a … a …“ Úspěch měla i další zvířata a skoro bych řekla, že ve vycpané formě se mu líbila víc než živá v ZOO. Vůbec nejlepší byl ale pohled z kopule muzea. Tam se přicucnul ke sklu a zíral. „Tady je celá Praha, babi!“ Myslím, že kdybych ho neodlepila, koukal by z výšky na Václavák ještě teď.
