V poslední době mě docela nadchly dva jiné restaurační koncepty. Špejle v Jindřišské je taková letecká sámoška. Letecká proto, že jídlo je vždycky mini porce, podobně jako v letadle. Malá miska, v jídle je vražená špejle. Platí se za špejli. Jednotná cena. Je zábavné si namixovat několik misek, od každého jídla trochu. Co je ale zajímavé, že se těmi malými porcičkami člověk nají mnohem rychleji, než kdyby měl před sebou klasický oběd na normálním talíři. Do Špejle jsem holky zatáhla taky z nostalgie – Jindřišská 16, bývalá Československá, pak Česká televize. Moje začátky!
Manifesto (už druhé pražské), smíchovské. Hipster kam se podíváš. Lehátka, jezírko, pivo, drinky, relax po práci. Našlapáno. Žije to tady. Sympatické tváře. Žádná pivní kultura. I když Pilsner Urquell tu samozřejmě nechybí. Koncipované je to jako market. Sedli jsme si u Alebrijes – Cocina Mexicana. Obsluha komunikuje v angličtině. Dostáváme výborné a čerstvé kuřecí tacos a a jsme za exoty, když žádáme o příbor. Mají jen vidličky. Nechce se mi poměrně drahé jídlo do sebe cpát rukama. Když už visím na pultu stánku s hadrovou střechou a pořád se mi někdo otírá o záda, jak lidi procházejí kolem. Aby ne, jsme přece na tržišti. Je na co koukat!