Obyčejná sklenička, dvě fotky a čajová svíčka. A jaký obrovský vzkaz o tom, že ještě není všechno ztracený a zpráva, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí pořád platí. Nikdy nepotkám toho člověka, který v parku Santoška udělal tenhle skromný minipomníček. A kdybych ho potkala, nebudu vědět, že to byl právě on. Jen se snažím si ho představit. Kolik mu je? Muž nebo žena? Čím se živí? Jak žije? Jak mu rok 1989 a všechno, co pak přišlo, změnil život? … To se nikdy nedozvím. Je ale pravda, že se ten člověk dotkl mého srdce.
