… některé stavby jsou tak inspirující …
Je nedělní odpoledne. Inverze, pošmourno a drobně prší. Údolní silnicí jede auto. Je taky šedivé a vlhké od deště jako všechno kolem. Jedině když zabliká oranžový blinkr, působí to rošťácky a vesele. Auto odbočí ze silnice a zastaví před malou stavbou s dvěma věžemi a čtyřmi komíny. Dávno nepoužívaná vápenka. Kulturní památka.
Z auta vystoupí manželé B. a S. Nemají už nic společného. Nikdy neměli. Ani společné příjmení. Přesto spolu strávili celý život. A teď si udělali nedělní výlet.
„Takhle blbě zaparkovat, úplně napříč,“ napadne ho. Neřekne ale nic. Mlčí a vystoupí. Ona čekala nějaké plky a rady ohledně parkování, ale protože nic nepřišlo, cvakne a zamkne auto.
„To je ono?“
On kývne: „Pacoldova vápenka.“
Jdou k ní. Pomalu. Nikde nikdo. Ani v domě, který stojí vedle a je určitě obývaný.
„Vypadá to jako hrad nějakýho draka z kreslenýho filmu. Ale malýho, veselýho, sympatickýho, ne toho, co žere princezny.“
On se ušklíbne, ty její věčný fantazie. Kdo to má furt snášet? Kdyby radši mlčela. Podívá se na ni. Dívá se na ni často, ale nikdy ji doopravdy nevidí. Až teď. Zdá se mu, že se za ta desetiletí, co jsou spolu, vlastně ani zásadně nezměnila. Zírá na ni. Ona se zarazí.
„Co je? Proč na mě tak koukáš?“
On pokrčí rameny a natáhne ruku: „Půjč mi klíč, nechal jsem v autě telefon, chci si to vyfotit.“
„Na,“ podá mu ho.
Všimne si, že pletivo, kterým je vápenka obehnaná, má díru.
„Půjdu se podívat blíž,“ řekne a proleze pletivem. Opatrně, aby si neroztrhla kabát.
„Jen běž!“
Muž dojde k autu. Čeká. Dívá se k vápence. Je tichá a důstojná a s kresleným filmem nemá nic společného. To si může myslet jen úplný cvok. Jeho žena.
V tu chvíli se ozve výkřik. Její pronikavý výkřik, který prořízne šero. Někde uvnitř vápenky se sype suť a kamení. Trvá to jen chvíli, pak je zase ticho. Nad hlavou mu přeletí vyplašený pták, plácá křídly.
Muž odemkne auto. Než vyjede musí si upravit sedadlo a nastavit zpětné zrcátko. Přece jen je to její auto a ona byla o dost menší.
Auto sjíždí údolím k Chuchli. U restaurace zastaví. Muž se natáhne a otevře dveře spolujezdce. Žena, která nastoupí je jen o málo mladší než manželka. Je jí ale hodně podobná, stejný typ. Usměje se na muže. Ani se nemusí ptát, on jen lehce kývne. Mají to za sebou. Zařadí jedničku a pomalu se odlepí od chodníku.